|
"Dobrý den, je tu volno?"
"Určitě," usmála jsem se na mladého kluka. Usmál se taky, hodně nejistě. Pak se posadil naproti mně a prohlížel si mě. Pořád jsem se usmívala.
Byl naprosto kouzelný. Mladý a … snoubili se v něm dva lidé, které znám.
Zavřel oči a pomalu usínal. Zadívala jsem se na něj pořádně. To, co z něho bylo cítit se nedá popsat slovy. Jeho energie jakoby říkala: "Slečno, vím, že se díváte a nejen očima. I já se dívám…" Bylo kouzelné pozorovat jeho spánek.
Když přišel čas vystupovat, vzbudil se a já jsem věděla, že mi chce něco říct. I já chtěla říct, ale nechtěla jsem mluvit. Počkal až si nandám batoh, usmál se a řekl: "Nashledanou."
"Ahoj," odpověděla jsem a připadala jsem si tak nějak vnitřně starší.
Když jsem vyskočila z vlaku, ohlédla jsem se a oba jsme se na sebe přes sklo usmáli. Krásně, energicky…v tom úsměvu byla slova, která jsme nevyslovili.
Všem milým dušičkám, které kolem poletují, bloudí, hledají, nacházejí, či ztrácí.
Vám všem.
(13.2.2003) Araidna
|
