Kopretina vyrostla tam v prachu u cesty,
To aby krásou svou vše kolem potěšila.
Byla tu, zmizela, vzpomínka v duši zbyla.
Jen takhle na krátko, pro třpytivé pozlátko
Co ztratilo se za krátko, dítě pláče.

Pro koláč na míse, pro barevnou sponu,
Pro opar ztratí se, uteče z domu
Údy ty zláme si, prášky ty spolyká,
Do žíly řízne si, pak tiše zavzlyká.

Utíká z reálna do říše snění,
Jen doufá že se tím snad všechno změní.
Pak v mozku cosi se záhadně sepne,
To v křečích zmítá se šokem se lekne.

To jenom v myšlenkách chce se sem vrátit,
Tu jiskru života nechce již ztratit.
Ale je pozdě, tvář ta je bez barvy, úplně šedá
A oči bez jasu, dvě hroudy bláta.

Pak zápis v notesu : Úmrtí ztráta ….

(Tarboretur)