|
|
|
Modlitba
I když dělám, co se sluší, přec´ vyčítáš mi pýchu. Můj Pane, pokorně prosím a činím už roky. Sděl čím onu pýchu zkosím, nasměruj moje kroky. Skutky Tvé s úctou sleduji, však v rozpacích se topím. pokoře, Pane, sděluji a oči studem klopím. Ne pýcha, ale poznání, že měříš dvojím metrem Korouhví točíš na báni a ženeš písek větrem. Jak věřit v Tebe, Pane, mám, když všude jenom sliby. Namísto slasti samý klam a mně vyčítáš chyby. Jak říct těm, co v nemoci už nenalezli cestu: Že se jim chystáš pomoci? Že nemoc rovna trestu? Jak složité je modlit se, vytrvat v pevné víře Když rány pálí velice a k zemi tlačí kříže. Smích mocných k uším proniká, cit prodán za poklady. Neztrestáš přísně viníka, k dobrým se točíš zády. Tak ptám se, proč to, Pane můj, že jedněm steleš slámu A druhým zase plíseň, hnůj, živíš je v sebeklamu. Prý možná potom, v očistci, se bědný dočká pocty. Dnes má jen v Bibli počíst si, za víno píti octy. Do prachu cesty dát se v běh, dráti se trním, hložím Šplhati strmě po schodech a doufat v pravdu Boží. A v to, že melou Boží mlýny sic pomalu, však jistě. Už dosti bylo naší viny, dej čistému vše čisté! (Z knihy In Media Res) 
|