Modlitba
 
Pane můj, spas mou duši, co utápí se v hříchu
I když dělám, co se sluší, přec´ vyčítáš mi pýchu.
Můj Pane, pokorně prosím a činím už roky.
Sděl čím onu pýchu zkosím, nasměruj moje kroky.
Skutky Tvé s úctou sleduji, však v rozpacích se topím.
pokoře, Pane, sděluji a oči studem klopím.
Ne pýcha, ale poznání, že měříš dvojím metrem
Korouhví točíš na báni a ženeš písek větrem.
Jak věřit v Tebe, Pane, mám, když všude jenom sliby.
Namísto slasti samý klam a mně vyčítáš chyby.
Jak říct těm, co v nemoci už nenalezli cestu:
Že se jim chystáš pomoci?
Že nemoc rovna trestu?
Jak složité je modlit se, vytrvat v pevné víře
Když rány pálí velice a k zemi tlačí kříže.
Smích mocných k uším proniká, cit prodán za poklady.
Neztrestáš přísně viníka, k dobrým se točíš zády.
Tak ptám se, proč to, Pane můj, že jedněm steleš slámu
A druhým zase plíseň, hnůj, živíš je v sebeklamu.
Prý možná potom, v očistci, se bědný dočká pocty.
Dnes má jen v Bibli počíst si, za víno píti octy.
Do prachu cesty dát se v běh, dráti se trním, hložím
Šplhati strmě po schodech a doufat v pravdu Boží.
A v to, že melou Boží mlýny sic pomalu, však jistě.
Už dosti bylo naší viny, dej čistému vše čisté!

(Z knihy In Media Res)