Řeka
 
Jsou dny, kdy pověsti špatné tě ničí,
Počasí v neřesti a vítr fičí.
Šťasten, kdo přemítá u řeky svojí
Ona tě uvítá o tebe stojí, nežárlí, nehlučí
Dá zapomenout, přes splav si zahučí ozdobí pěnou,
Protéká ohyby, omývá břehy, nečeká na chyby,
Vždy plná něhy tancuje s rozkoší,
Roztáčí víry, pak zase lenoší, nabírá síly
Náruč ti nabídne slastně a líně,
Myšlenky neklidné pusť po hladině.
Laskavě omyje znavené spánky.
Když však se rozlije má jiné stránky:
Jak nikdo na světě zuří a sténá
Do proudu smete tě.
Vždyť je to žena!

(Z knihy In Media Res)