Na Rotheart padá tma. Slunce už zmizelo daleko za obzorem a Měsíc se snaží vystoupat na vrcholek nejvyšší hory tohoto světa. Obloha se již převlékla z rudých šatů pozdního odpoledne do černého pláště večera. Dnes je noc snad přímo stvořená pro zamilované, kteří chodí snít na místa, jež už důvěrně znají. Výjimkou není ani Aura a Sentiel, budoucí panovníci celého světa. Jsou spolu a to jim stačí. Neznají se moc dlouho, ale i přes to se jim zdá, že by jeden bez druhého nemohl žít. Myslí si, že je už nic nemůže rozdělit.
Když v tu chvíli se do země mezi ně zabodne šíp z tmavě modrého peří. Nese v sobě zvláštní poslání a oni ví, kdo je "napsal". Osud říše není ještě oficiálně v jejich rukou, přesto se však rozhodnou najít tři Čarodějnice, jež by jim měly pomoci.
Jdou zahradou, teď už opět tichou a mlčenlivou. Řeka Desree jim dělá průvodce a stromy jakoby jim svými listy ukazovali cestu dál do hlubin nejstaršího lesa, který se na této magické pevnině nachází. Labyrintem je provedou stíny, jichž se všichni lidé bojí. Pro ně to však neplatí.
Po několika hodinách bloudění cestami vytvořenými samotnou matkou přírodou se před nimi rozprostře místnost trojúhelníkového tvaru. V každém rohu seděla jedna stařena. Přesně uprostřed se rozplývalo azurově modré světlo. Míhaly se v něm tváře ledových andělů. Od křídel jim šel studený vzduch a jejich pohledy mrazily. V očích jim jiskřila obloha severu, země pokryté sněhem.
Hudba utichla. Stařeny vstaly. Prý ví vše, ale co je na tom pravdy??? "Budete se muset ještě dnes rozhodnout a udělat vše, co je ve vašich silách, ale bude to stačit? Nemáme čas na dlouhé hovory. Rozhodnutí je na vám. Můžu říct jen jedno: Kletba se začíná plnit." řekly trojhlasně. Nejstarší pak pokynula rukou směrem k andělům. Ti je chytili za ruce a...
Stáli ve městě, nad kterým se začínaly stahovat tmavě modré mraky z padajících šípů. Pálili je, házeli do mrtvých vod oceánu. Vše marně. Jen jich stále přibývalo. Aura učinila to rozhodnutí, o němž před malým momentem mluvili. Silou vůle vytvořila deštník, pod který se schoval celý jejich svět. Hrozba z nebes zmizela, ale...
Jeden z nich se skryl pod zástěnkou tmy a zasáhl ji. Před tím než vydechla naposled, stihla dodat svému princi naději k dalšímu boji. Rozplynula se v zlatavém světle.
V tu chvíli se opět rozednilo. Lidé přišli přivítat slunce. Nikdo z nich nevěděl jaká oběť byla zapotřebí, aby opět vyšlo.

(Ellena)