s
 
Veltlínské červené ranné

Mizící pramen v prudkém pohybu němého zneuctění.

Kytice naznačuje živelné barvy
a zbytečně jedinečná ledový tříšť opouští záludně příšeří.

Znesvěcení je pokryté zlatem,
nenávistně vlajícím bezejmennou kultovní zvrhlostí,
plazivou pachutí napříč pomstychtivosti,
zavlečené do podvodného ráje.

Smršť hněvu musí prohloubit toxicitu
a pomoci vnějším zřetelným zásluhám.

Pak utrpení jeho můžete zakrýt neznámou,
význačně zhoubnou návnadou,
děsivými dary nesouladu,
ušlechtilou bezvýznamností mystické urozenosti,
samotou tak strašně bezúčelnou…

(Tezcatlipoca)