Cesta je dlouhá a ztemnělá,
Za mraky schován je sluneční svit,
Po kraji jen vítr chladně duje,
Kde v slupce z ořechu schoulen je cit.

Slova jsou nářkem tím bez smyslu,
Na duši usazen splín,
To bez vedlejšího úmyslu,
Za tebou táhne se stín.

Ta krajina podobna ghetu,
Odtud není již úniku, kam!
To z puncem zábavného podniku
Na Zemi usídlen klam.

Zde lidi se bez smyslu baví,
Na oči klapky dal kat,
Tam z mamonu hrady si staví
A ostatním zbývá jen hlad!

(Tarboretur)