Dostal jsem na vybranou,
Řeklas měj mne nebo nech být,
A já jenom stál stranou,
Mám snad umřít nebo zůstat žít?

Bojím se dát se Ti a přitom mám strach,
Že si mne nikdo nebude chtít vzít,
Připadám si jako zloduch - tvůj vrah,
A přitom zabíjím sebe a umění snít.

Bojím se být sám a tak Tě odháním,
Dva by zase mohlo být moc to mě děsí,
Vlastně nejsem zase tak sám - mám stín,
Ten moje vlastní odrazy po stěnách věsí.

Bojím se, že Ti budu muset být věrný,
Děsím se, že bych snad neměl chuť na jinou,
Děsím se, že snad bude všechno jen bílý nebo černý,
Co když Tobě projde někdo jiný libě oční sklovinou?

Pak zraníš Ty mne a já zas zraním Tebe,
Za to, že si pomůžem k nebi si vrazíme do zad nůž,
Pocit zklamání a vystřízlivění mne teď v srdci zebe,
Přišel normální den, pohádka umřela a není už.

Za měsíční pobyt v Ráji vezmeš vysokou cenu,
Na půlroční cestu do Pekla se vydám,
S chlupatýma dole si zase odbudu nějakou tu směnu,
Nějakou tu šedinu a vrásku k tomu přidám.

Stojí mi tahle cena vůbec za to?
Dumám nad tím a nestojí, vážně ne,
Je to prostě tak - to je vše zlato,
Není to tím, že bych měl snad srdce z kamene.

Jsem sám a vím, že jsem udělal dobře,
jsem nešťastnej a sám, ale to bych byl i s Tebou víš?
aspoň Ti nemusím ublížit jako fakír kobře,
zavřít Tě do košíku a falešnými tóny se Ti snažit být blíž.

Sice oba trpíme, ale neubližujeme si,
Mluvím se svým stínem a můžu na něj i řvát,
Nebolí to mne ani Tebe, sám sobě nadávám si,
Potkáš jinýho a jemu budeš na ramenu tiše lkát.

Pak mi o tom jednou lásko povíš,
jako zklamaná odmilovaná a volná kočka,
Nebo jako otrávená manželka - v tom je ta potíž,
Vždy to takhle končí - tak nebreč a zavři chvilku očka.

A zase přijde jiná co mi svou krásou zatemní myšlenky,
Vymaže z hlavy hlad, zlost - chutě i povinnost - jsou na nic,
jež ve mně vyvolá to, co bouře na dně vína plné sklenky,
položí mi hlavu zase na to stejné rameno a sevře mne víc.

Jak mi tak teče Tvá slzička po krku,
Svírá mi to srdce a začíná se k něčemu schylovat,
Zase učaroval jednou snad beránek vlku,
Blíží se katastrofa - začínám snad milovat…?

(Demimortuus)