Hvězdy
Za svitu hvězd hleděly dva páry očí kamsi do dálky. V cestě stály větve stromů a … Myšlenky plynuly a jejich tok se měnil ve slova. Mysl přemítala o tom, co slova znamenají. Příběh byl zřejmý, ale myšlenky proměněné v tok písmen ztrácely na svém tajemství a lesku. Občas se nehodilo. Nepatrný úsměv protnul tmu. Pohyb rtů byl jako paprsek slunce. Teplo a jas. Zima pronikla pod kabát, nohy se daly do pohybu. Tok slov ustal, úsměv přetrval. Krajina tiše ubíhala a oči se snažily nedívat se dopředu. Snad ze strachu z toho, co tam uvidí. Tma se vkrádala do všech zákoutí a bojovala se světlem. Dvě duše ví jak vše dopadne. Ústa potvrdila myšlenky duše… …ale souboj neustal. (Araidna) |