Bytost padla vyčerpáním, zklamáním a snad i vlastní hloupostí. Věděla jak vše dopadne a přeci dala všanc svou energii a vitalitu.
V koutku bytosti bleskla myšlenka. Maličká myšlenka na to, že to nevzdá. Nebude jako lidi. Je jejich stínem, ne stejná. A potom…pravý obrys se taky nevzdává.
Bytost se postavila zpět do svého obrysu, připravena opět bojovat.
Tentokrát se nevzdá. Nebude pálit mosty, ačkoliv je to lákavá myšlenka.
To, co se má stát, stane se. Nebude však loutkou.
S hrdě vztyčenou hlavou udělala první krok…
Krok kamsi do neznáma …
S přesvědčením, že je sama sebou…
Stín člověka, který se nevzdává…
(Alespoň ne tak lehce)

(Araidna)