Jsem cestovatel po hvězdách,
viděl jsem jich tolik co oko žádného vědce,
necestuju raketou, ale v tryznách,
viděl jsem je i když mám oči dementního slepce.

Jakkoliv se vám může zdát,
Že existovat je skutečně snadné,
Stejně tak se vám může stát,
To co mně - uvadání kradmé…

Existovat jen tak bez školy,
Jenom tak existovat a plout,
Existovat jenom tak bez práce,
Zbavit se všech společenských pout.

Tak jsem jednoho dne skončil na ulici,
Ležel jsem na studené dlažbě a koukal na hvězdy,
Nenapadlo mne vzpomenout si na mráz a na vánici,
Dokonce to chvíli byly docela fajn sjezdy.

Jenže ten mráz přišel a já tu ležím - mám zvrácené v sloup své oči ,
Vypadám nevinně jak o pár let mladší - jako v snách,
Jen mám tělo ztuhlé a noha má již nikdy vpřed nevykročí,
Jsem na kost zmrzlý - jsem cestovatel po hvězdách…

(Demimortuus)