Pojď ke mně blíž beránku boží,
Pokroč směrem mým a na klín polož hlavu,
Najdi teplo dlaně, jež ti vyrve chuchvalec střev,
Najdi náruč toho, kdo tu po zemi rozleje tvou krev.

Jak jsi krásně bílý beránku boží,
Jsi nevinný jak padlý sníh - mám pravdu ?
Ta nevinnost ve mne vzbudila touhu obejmout tvůj krk,
Vzít ho do dlaní a s chladným pohledem ho zlomit jak husí brk.

Žalostně bečíš můj beránku boží,
Pamatuj, že žádná smrt nepřijde hned a bez bolesti,
Svíjej se pro mne v agonickém tanci vzore nevinnosti,
Kopancem vyprovodím tě na cestě tam, kde všichni budem jednou hosty.

V prachu nehnutě ležíš beránku boží,
Jak málo stačilo abys byl stejně špinavý jako já sám,
Jen barva a první dojem nikoho ještě od Pekla nezachránilo - ani tebe,
Zamordoval jsem tě holýma rukama a nedoufej, že snad dojdeš nebe.

Nožem ti otevřu hrdlo beránku boží,
Ať se z tvé cudné krve napojí každý chrobák a škvor,
Sám se sehnu k tobě a lačně ponořím jazyk do proudu tvé mízy života,
Když jsem ti dupal na hlavu věru bych neřekl, že to může být taková dobrota.

Stáhnu z tebe kůži beránku boží,
Budu si o ni otírat každý den podrážky, které tě do prachu zadupaly,
Kdo si na tebe vzpomene neviňátko, když tu bez hlavy ležíš ?
Marně teď dumáš, hahaha - nebožáku - samozřejmě, že nevíš.

Naporcuji teď tvé tělo beránku boží,
Nakrmím s ním celé stádo božích oveček s tupým mozkem,
Sakristie se celá otřese až rozsypu po zemi křupavé tělo páně,
Budou naříkat bezmocní a malomocní až chrstnu jeho krev na ně.

Sprostě bych tě ojel beránku boží,
Kdybys za to stál a měl aspoň zlomek z ďáblovy děvky,
Však co s nudnou chlupatou bestií co tu v prachu leží a hnije,
Rozházet vůkol mrchožroutům, těm se snad radostně vzpruží pyje…

(Demimortuus)