Aleister Crowley

Konec

Konec všech věcí. Závoj noci.
Není tak hluboký, abych jej nemohl prohlédnout.
Přede mnou rozvírá propast – strašlivý pohled –
Konec.
Láska již dávno opustila mé kroky.
Obklopen mladšími muži.
Má síla zmírá.
Končím. Bez přátel.

Není tam pro mne naděje, jediný záblesk světla
Neskýtá útěchu mé temné cestě.
A přesto ji pozdravím s úsměvem ve tváři, zpříma.
Konec.

„Nejvíce ze všeho jsem byl zapálen pro tři věci: horolezectví, poezii a magii.“ Aleister Crowley 1898

Aleister Crowley, Perdurabo a mistr Therion - to jsou jména nejkontroverznější osobnosti magie posledních staletí. Arogantní egoista, bezuzdný hříšník a blázen, bestie 666, zakladatel magie nového aeonu, thelemita, mág, rozvratitel hermetického řádu Golden Dawn, černý mág a pedofil a sexuální deviant. To vše jsou jména a přízviska se kterými měl Aleister Crowley tu čest (?) být nazýván. To, že je osobnost v oblasti magie fenomenální a naprosto originální je bez diskuze, ale to není předmětem mého připomenutí jeho práce. Myslím, že zajímavou částí jeho práce je jeho dílo literární. Pochopíme-li jeho osobnost a prostředí, kde vyrůstal a kde se pohyboval, snad pochopíme i nekonformnost jeho tvorby.

Britský tisk jej ještě za jeho života popisuje jako „největšího hříšníka na světě“, za ním šly nadšené davy jeho obdivovatelů jenž inspiroval k „volné lásce“, tolik charakteristické pro 60-tá léta. Zemřel ale jako narkoman, bez většího množství peněz a nikdo jej už neobdivoval a nepozastavoval se nad jeho nadčasovou filosofií. Celý život se zval Bestií 666, ale nevedlo jej k jeho životu to, co jej potkalo v mládí doma? Nebyl jen zkažené bohaté dítě, které takto bojovalo proti své represivní matce Emily?

Bestiální dětství
Baptistický Eduard Alexandr, známý jako Aleister, Crowley se narodil  12. 10. 1875 v rodině protestantského kazatele ortodoxních Plymouthských bratrů (Plymouth Brethen), což byla puritánská křesťanská sekta. Byl vychováván ve víře v všemocného, silného a trestajícího Boha, kdy smyslnost byla trestána vyvržením do plamenů pekelných. Pro mladého Crowleyho svobodná vůle byla cizí slovo. Pro tak emotivní dítě jímž malý Aleister byl to muselo být velmi frustrující.

Když mu bylo 11 (v roce 1887), jeho otec Edward Crowley zemřel a jeho cítění vůči rodině a kostelu se radikálně změnilo. Místo lásky, úcty a respektu se objevila nenávist. Označení Plymouthských bratří překřtil na „ohavnou posádku“ a tím přestal být synem své matky a vyrůstal již jako někdo zcela jiný. Patrně s touto proměnou souvisel jeho silný sen jenž se mu často zdával, v němž byl jako kočka chycen a mučen a testován, zda má opravdu 9 životů.

Shrnuto a podtrženo A. Crowley nepovažoval své dětství za povedené či dokonce šťastné. Vše popsal ve své knize s výmluvným názvem The World Tragedy (Světová tragédie).

Pubertální vývoj
Další věc jenž velmi ovlivnila jeho život, bylo přistižení jeho matkou při masturbaci. Matka byla šokována a nazvala svého syna „bestií“. Crowleyho tento fakt příliš nezahanbil a pro budoucí život toto přízvisko přijal za vlastní. Když mu bylo 14, jako pomstu své matce, souložil se služkou na její posteli. Toto byl začátek jeho kontroverzního života k němuž sexuální aféry více než náležely (v tomto ohledu o něm můžeme mluvit jako o člověku velmi „tolerantním“ sexuálním názorem). Měl díky tomu problémy s udržením se na škole - z mnoha ústavů je díky jeho pověsti a jeho činům vyloučili, dokonce se mu v jeho pubertě podařilo onemocnět kapavkou prostřednictvím prostitutky. Studoval na internátních školách v Cambridge a Malvernu a po ročním přípravném studiu na King's College v Londýně se roku 1895 imatrikuloval na Trinity College v Cambridge. Studoval filosofii, psychologii a ekonomii i klasickou filologii. Byl velmi vzdělaný ve všech oborech učil se starořecky, francouzsky i latinsky, věnoval se i diplomacii.

Po nenadálém mystickém zážitku z 31. prosince ve Stockholmu se rozhodl, že se bude věnovat okultismu, což také učinil a svůj zájem o hermetismus prohluboval až do konce svého života. Byl také skvělý stratég a matematik, což se odrazilo v jeho kariéře šachisty, kdy suverénně vyhrával všechny šachové turnaje a roku 1897 se zúčastnil šachového kongresu v Berlíně. Ovšem jeho zájem o magii zvítězil a tak šachy jako méně důležité potlačil do pozadí.

Život „Velké Bestie“ nejen literární
Roku 1898 vydal svoji vlastní sbírku básní Aceldama a ještě v témže roce byla vydána další básnická sbírka White Stains, vydaná ve počtu 100 výtisků a byla označena jako pornografie a v roce 1924 byla převážná část zničena. Crowley, který se narodil ve stejném hrabství jako Shakespeare, pokračoval v psaní poezie s přestávkami celý život a na souvislost Shakespeara jednou poznamenal: „Je zvláštní, že tento malý kousek země dal Anglii dva největší básníky. Pro toho většího z nich by se nemělo zapomínat na Shakespeara.“

V letech 1901 - 1902 procestoval Indii, Barmu, vylezl na K2 a poté se vrátil do Paříže. Zde se pohyboval v uměleckých kruzích a byl pokládán za bohéma. Seznámil se s Rodinem jemuž věnoval jednu svoji knihu veršů a Marcel Schwob o něm napsal článek do francouzských novin. Setkal se také s W. Somersetem Maughamem, jehož ovlivnil natolik, že napsal po setkání s ním román Magik. Roku 1903 vyšla v Paříži jako soukromý výtisk Crowleyho sbírka Snowdrops from Curate's Garden. Téhož roku se Crowley oženil s Rosou Kellyovou. V roce 1905 vystoupil na horu Kangchenjunga v Himalájích, ale výprava skončil tragédií. Po osobních konfliktech se výprava rozdělila a několik účastníků zahynulo.

V roce 1906 cestoval napříč pouští v Čině spolu se svojí malou dcerkou a manželkou. Dcera se však konce cesty nedožila a zlí jazykové tvrdí, že zemřela na „akutní jméno“ - Crowley totiž svoji prvorozenou dceru pojmenoval Nut MA Ahathor Hecate Appho Jezebel Lilith. Rok 1908 strávil cestováním po Maroku v doprovodu svého přítele básníka Victora Neuburga. Roku 1909 se s Rosou rozvádí a s Neuburgem opět cestuje severní Afrikou. V roce 1910 vydává opět jako soukromý výtisk básnickou sbírku Bagh-i-Muattar. V roce 1911 byl časopis The Lookig Glass žalován pro pomluvu ohledně Crowleyho osoby. V souvislosti s touto aférou došlo k veřejné diskuzi o Crowleyho morálce a žalobce prohrál. Následně opět odjíždí cestovat s Neuburgem do Afriky. Roku 1913 odjíždí do Moskvy a píše svoji nejslavnější báseň Hymn to Pan.

V roce 1917 umírá jeho matka a on sám píše román Moonchild, který ovšem vychází až roku 1929. V roce 1918 se  seznámil s Leah Hirsgovou, aby se roku 1919 vrátil do Anglie, kde přebírá dědictví po matce a v té době již aktivně užíval heroin. V dubnu roku 1920 přesídlil na Sicílii, kde se mu velmi dařilo, na což vrhla stín smrt jeho dcery Anne Leah (přezdívali jí Poupě). V roce 1922 počíná proti němu v rodné Anglii štvavá novinová kampaň, která nabyla mezinárodního charakteru. Výsledkem bylo jeho vyhoštění z Itálie, odkud odjel do Tunisu.

V tuto dobu již Crowley nebyl fyzicky v pořádku. Trápilo jej astma a stále musel zvyšovat svojí denní dávku drog. Střídaly se u něj návaly deprese a euforie. I v této, pro něj těžké době, cestoval. S Američankou Dorothy Olsenovou projížděl svoji oblíbenou severní Afriku, takto činil až do roku 1928, kdy zavítal také do Evropy a to do Francie a Německa. V roce 1929 byl i z Francie vypovězen i se svojí milenkou Marií Teresou de Miramar, kterou si ještě téhož roku v Německu bere za ženu. Na začátku 30-tých let se usilovně věnoval malířství (portrétoval mimo jiných i A. Huxleyho a v říjnu 1930 měl dokonce výstavu v berlínské galerii Porza. V roce 1933 zažaloval londýnského knihkupce Graye pro urážku na cti a proces vyhrál. V dalších podobných kauzách však již tak úspěšný nebyl. Po vypuknutí války se vrátil opět do Anglie a angažoval se v  metodice zvyšování morálky vojska. V roce 1940 zveřejnil patriotickou báseň Thumbs Up! a opět začal proti svým astmatickým záchvatům užívat heroin, který nebral už od roku 1925. V těchto letech jej mohli obyvatelé Londýna vidět jako důstojného starce, který při spatření líbajících se milenců smekal cylindr a když viděl kněze se žehnal řeckou formulí Apó pantós kakodaimónos (ochraňuj nás před zlými duchy). 17. ledna 1945 se přestěhoval do hoteli Netherwood v Hastingsu. Dle svědků se živil jen míchanými vajíčky, studeným krocanem a heroinem.

Smrt velikána
Aleister Crowley umírá 1. prosince 1947 na selhání srdeční činnosti a chronické astma ve věku 72 let. Při jeho pohřbu v krematoriu v Brightonu a při obřadu byly jeho žákem předčítány výňatky z Knihy Zákona a Hymny Panovi za velkého pobouření místních úřadů. Jeho popel byl následně odvezen do USA.

Dílo A. Crowleyho
Takto tedy vypadal život i smrt Aleistera Crowleyho. Když nyní vidíme v jakém prostředí žil, již nás nepřekvapuje jeho rozdílnost, jeho tvrdošíjnost a jeho uchýlení od směrů které byly v té době obvyklé. Vždyť trpěl již od svého dětství a tam se stalo cosi co jej formovalo po zbytek jeho života. Jeho zatvrzelost, síla a vůle jít proti proudu. Byl a stále je zatracován a opěvován. Však málokdo může cítit jed tohoto světa jímž byl načpělý a jenž stravoval jeho duši a výsledkem tohoto neustálého boje bylo Crowleyho ojedinělé dílo.

Charakter jeho děl nejlépe vystihují slova jeho životopisce J. Symondse:

Neznal žádné zábrany, žádostivě se vrhal do každého dobrodružství, které odpovídalo jeho náladě (čím strašnější tím lepší), a neměl žádný strach před šílenstvím ... Ke vzrušení potřeboval silný nebo děsivý zážitek ... potřeboval mexickou děvku s vyžilým obličejem, než mohl napsat své verše o Tannhäuserovi ... Neměl žádnou úctu ke svému (nebo jinému) tělu.

Na závěr bych si dovolit citovat závěr z jeho nejznámějšího díla - Hymn to Pan (Hymna/Hymnus Panovi). Činím tak v originále neb věřím, že původní jazyk nejlépe bude prezentovat básnického ducha Alesitera Crowleyho (zájemce o kompletní text odkazuji na skvělou bakalářskou práci Jaroslava Poláka Aleister Crowley a Thelémité, kde jako přílohu najdete text této básně). A jako druhou báseň Ten, kdo mne poprvé svedl jako vyznání jeho prvního homosexuálního zážitku.

(Cody)

Použitá literatura:
Milan Nakonečný: Magie v historii, teorii a praxi
NEPŘETISKOVANÁ POEZIE - WOSTR
Josef Veselý: Osobnosti světového hermetismu - Aleister Crowley