Tak tahle recenze byla a je skutečným oříškem. Obě předchozí alba projektu jednoho z hlavních mozků mágů ROOT - Blackieho, se mi líbí a přesto jsem si je nijak zvlášť neoblíbil. Nevím proč. A to obě desky nazpívali moji oblíbení zpěváci. Tentokrát dostal vokály na starost Skuny ze SAD HARMONY, jehož vokál mi přiznám se nikdy moc neseděl. Není to o tom, že by snad neuměl zpívat to ne! Jde jen o barvu a tak, no znáte to. Jinak má Skuny hodně fanoušků to zase vím já, takže kolem tohoto nebudu víc žvatlat. Jen jsem si zpočátku musel zvykat a musím říct, že po několika posleších se to i povedlo. Z dosavadních nahrávek je tahle asi nejuvolněnější a "nejpozemštější". Mystické motivy nahradila realita života a hnedle odpichový trů rakenrolový nášup "Hangover" člověka poňoukne aby si podupkával a pobouchával pacičkama o desku stolu. Jinak tempo tu udává další host, bubeník ROOT René Kostelňák, jemuž občas vypomůže drummer další naší rockové hvězdičky ENDLESS - Radek Šlachta. Po tomhle svižném a energickém nášupu je na řadě zasněnější a moc hezká věc "Kisses From Stars". Není to žádný doom, vše se stále odehrává v energických dimenzích, jen je tempo malinko volnější a celkově skladba obsahuje víc melancholie. Moc hezké. Ale konec posmutňování a je tu další jízda, která vás přímo nakopne "do náladičky" - "Days Of Emptiness". Čiší z ní chuť do života, chuť jít "něco" udělat. Aspoň na mne tak působí… V závěru se zjevuje saxofon dalšího hosta Rudy Cislera. A už sám název další "Party Forever" mluví za vše haha. Znovu poněkud volnější tempo, ale nálada zůstává dobrá a uvolněná. Jako dělané na pohodové ráno s kávičkou a nohama na stole haha. Prostě pohoda. V závěru se na momentík dostává se svým nezaměnitelným hlasem ke slovu (zpěvu) i další host - Zuzka Lípová (DYING PASSION). Rozhodně oživení… A to od ní není zdaleka vše - naopak. "Unknown Reason" s akustickou kytarou a keyboardy je v úvodu hodně křehká. Nakonec je i ona dost "v pohodě" a ve druhé polovině nevíc okořeněná právě duetem Skunyho a Zuzky. A jedem dál…Malé uprdnutí a "Up The Stream" nás unáší dál v energickém tempu. Skuny velmi dobře pracuje s různými polohami hlasu a o kytarových nápadech Blackieho snad není třeba moc polemizovat. "Short Term" je zase přeci jen malinko křehčí - je tu celkem fajn vyvážení těch odpichovek a klidnějších kousků. I z těch klidnějších věcí však čiší pohoda a z téhle snad jakési "smíření". Proti tomu nejkratší věc na desce "Farewell" vše opět rozhoupe do těch správných r´n´r otáček. Aneb k tanci i k poslechu. Ve "Spiritual Bond" se znovu vrací Zuzka a z pro mne obyčejnější skladby přeci jen dělá fajn záležitost. Tomu se říká oživení v pravý čas. Osmiminutový "Astral Traveller" je hodně křehký - akustickou kytaru a decentní bicí podbarvují keyboardy a celá skladba se nese v poněkud zamyšlenějším duchu než většina ostatních. Až v závěru se dostane ke slovu elektrika a s ní přichází znovu i jaksi "nadějnější" motiv, který jako by říkal, že tu není zase tak zle. Nějaké vyloženě depky se tu prostě nedočkáte haha. Ba právě naopak - s "In The Landscape Of Mind" se znovu dostanete do pohodky. Dokážu si představit, že posilněn nějakým řádným pitivem, musí být poslech téhle desky pohoda. Já to teda s mým pitným režimem až tak neposoudím, ale působí to tak na mne. Když tak někoho poprosím ať to zkusí haha. Jinak skladba krásně graduje a moc se mi líbí. "Derelict" je dalším svižným kouskem, který snad ani není třeba komentovat. Jak se zpívá v jedné z písní "we´re gonna rock tonight"…to snad nepotřebuje komentář. No ale další "Severance" mě skutečně dostala. Musel jsem ji poslouchat několikrát dokola a je vážně nádherná. Začíná daleko vážněji než zbytek alba, zjevují se klávesy, v začátku zpěv připomínající Peteho Steela z TYPE O NEGATIVE. Jinak je to znovu pohodička, ale mě dostala gradace v závěru a překrásný motiv. Vážně se téhle skladby nemůžu nabažit. Po takovém klenotu by to měla každá následující skladba těžké a tak je tomu i v případě "Self-Made". Ta je znovu svižnější a s nadhledem tuhle těžkou pozici zvládá. Album skutečně graduje, což je potěšitelné zjištění. Poslední "Cross-Road" je takovým příjemným klídečkem na závěr…Jinak abych doplnil seznam hostů - se zpěvy vypomohl ještě Alesh ze SQUIRM. Pokud máte chuť na veskrze pozitivně laděný rock s melodiemi made in Blackie, není třeba váhat…

(Demimortuus)