Já chci ti poděkovat na stotisíckrát,
jen za to že mohu tě mít rád.
Též jsem ti vděčen ani nevíš jak,
že konečně otevřel se mi zrak,
že procitl jsem z pustého snu,
a mohu užívat si mnoha krásných dnů.

Duše má, že nezemřela pod mraky s tíhou olova,
to není žert, to myslím doslova.
Ne, není to blábol kec či pouhý šprým,
díky ti za to, že zas opět bdím.
Teď létá si duše má volně po kraji,
kde již nezní jen křik havraní a fujavice tam kapky deště rozhání.

Dnes krajina ta nádherně rozkvétá,
a slunce všechno teplem svým obtéká.
Sem jaro přichází zas z plných sil,
a louky jsou zas plné víl.
Všechno tu tančí raduje se a jásá,
no jedním slovem prostě krása.

Díky ti za vše má drahá múzo.
Dík, že sem procit a nestal se lůzou.

(Tarboretur)