Seděl pán v parku a krmil holuby,
seděl pán v parku přišel tam o holi.
Byl již starý tenhleten pán,
vždy chodil o holi do parku sám.

Nikdo ho neznal, nikoho neměl,
v mraze i horku, jen v parku seděl.
Jen v parku seděl a krmil holuby,
ačkoli sám neměl leckdy co do huby.

Pak náhle zmizel, jak hejno vran,
už tam neseděl ten starý pán.
Nikomu nechyběl, snad jen těm holubům,
na světě zbyl po něm jen starý dům.

Nesedává v parku ten starý pán,
v nebesa odletěl, už není sám.

(Tarboretur)