Pojď pojď si povídat! A on sveřepě mlčky kývá
slyší co píší v novinách Nic se však nedovídá
Má hlavu plnou dat Jeden je stěna druhý hrách
Nechce si povídat co šéf co nového je v práci
Má hlavu plnou dat Jen smysl se vytrácí Náhle
slyší jen netopýří křídla A vše je při starém
jediným slovem hovno zničí své plány na harém

**

Rodiče

Zcela holohlavý
na nebeském stolci
Bůh z nekonečné výšky
hledí do moře
jako do talíře polívky

A dole
dole
na stoličce

věčně zahloubaný
prstem v nose
hlavou v oblacích
ten náš

Hledí do polívky
jako do moře

Zcela holohlavý
na nebeském stolci
Bůh nekonečné náhody
na pospas větru
vytrhne si vlas

A dole
dole
dole
nad talířem
ten náš

Padne-li vlas do polívky
bude Mesiáš

***

Synek

Polomrtví rodiče
když se jim poštěstí
ochrání jediného synka
před spatřením mrtvého
a pak pustí synka do světa
kde hloupou náhodou
potká živého

A hned to doma užasle vyklopí

Avšak polomrtví rodiče
když se jim poštěstí
ochrání jediného synka
před vzpomínkou na živého
a pak pustí synka do světa
kde hloupou náhodou
potká sebe mrtvého

Ale doma už o tom ani necekne

A tak mrtvý synek
s trochou lsti
ochrání své jediné rodiče
před smutnou zprávou
a když se mu poštěstí
potká polomrtvou ženu
která mu hloupou náhodou
povije jediného synka
A vše znova

***

Pohádka plná náhod

Když si N. poprvé
přivedl domů dívku
vklouzla za nimi náhoda

Když dívka náhodou
vešla do ložnice
otloukala se o stěnu vlaštovka

Když její černé pírko náhodou
svým pádem probudilo tmu
procitla na polštáři kočka

Když dívka náhodou
zavadila o noční lampu
zprůsvitněla jako můra

Když vlaštovka
spatřila můru
když kočka
spatřila vlaštovku

náhoda
se vytratila
a když
vydechlo: už

Náhodou se právě ve chvíli
kdy
do bytu vtrhlo kdyby
a chovalo se tu jako doma

***

Sblížení

N. potkal nezapomenutelnou ženu
Její krása ho oslepila

N. se dotkl krásné nezapomenutelné ženy
Její krása mu uťala ruce

Sedm nezapomenutelných nocí
líhal N. s krásnou ženou

Ona se zaťatými hýžděmi
On s údem v uťaté ruce

Byly to nezapomenutelné chvíle
zapomenutého času

***

Pohádka na konec

Smrt chodí po horách
a shlíží do údolí

Oběť si vybírá
nebere kohokoli

Ke konci N. už ví
že jemu nezlomí vaz o pelest

Vždyť smrt je vyhrazena živým a v tom je jeho lest